Libavka

Libavka (Gaultheria) nebo také líbavka je rod asi 170–180 druhů keřů zahrnutých v čeledi vřesovcovité. Jméno je připomínkou M. Huguesa Gauthiera z Québecu, a vyslovením úcty badatelem Pehrem Kalmem v roce 1748. Tyto rostliny jsou původní v různých oblastech Asie, Severní a Jižní Ameriky a Oceánie. V minulosti se druhy jižní polokoule často začleňovaly do samostatného rodu Pernettya. Členění však nezaznamenalo konzistentní spolehlivé morfologické a genetické rozdíly na podporu uznání dvou rodů, a jsou nyní sjednoceny do jediného rodu Gaultheria.

Tyto druhy se různí od nízkých, poléhavých keřů nižších než 10 cm, až po 2,5 m vysoké, nebo v případě G. fragrantissima z pohoří Himálaj, dokonce i malé keře až 5–6 m vysoké. Listy jsou stálezelené, střídavé (protilehlé u G. oppositifolia z Nového Zélandu), jednoduché a liší podle druhu od 0,3 po 10 cm dlouhé, okraje jsou jemně zoubkované u většiny druhů, ale celokrajné u jiných. Květy jsou solitérní nebo v hroznech, zvonkovité, s pěticípými korunami. Barva květu přechází od bílé do růžové až červené. Plod je masitá bobule u mnoha druhů, u některých suchá tobolka, s mnoha malými semeny.

Některé druhy se pěstují jako okrasné keře v zahradách, zejména Gaultheria mucronata (Pernettya mucronata) z jižní Chile a G. shallon (salal) z tichomořského Severozápadu Severní Ameriky. Mnoho menších druhů je vhodných pro skalky. Podobně jako většina ostatních vřesovcovitých rostlin, libavkám se daří nejlépe v rašelinné půdě, která nikdy nesmí úplně vyschnout.

Plody mnohých libavek jsou jedlé, zvláště u salalu, z kterého můžete vyrobit excelentní rosol (želé). Stálezelená libavka Gaultheria procumbens je tradiční zdroj příchutě, jeho listy mohou být použity k výrobě čaje a její bobule jsou pojídány bez další úpravy. Plody většiny ostatních druhů rodu libavka jsou mdlé chuti a její spotřeba jako potraviny není rozšířena.