Se solením se to nemá přehánět, ale uškodit může stejně tak i nedostatek soli.
Proč? Právě kvůli sodíku, který je nezbytný pro fungování orgánů a dodávání energie.
Solení a příjem soli z potravin a pokrmů je velkým tématem odborníků na výživu po celém světě. Při dlouhodobě zvýšené konzumaci soli, slaných potravin a pokrmů může docházet i k zatěžování ledvin, otokům a zvyšování krevního tlaku. Z jiného pohledu je sůl často označovaná jako "bílé zlato", hraje v naší stravě zásadní roli, a to nejen z pohledu chuti, ale i zdraví. Přestože je sůl pro naše tělo nezbytná, otázkou tedy zůstává, kolik soli je dost a jaký vliv má její nadměrná či nedostatečná konzumace na zdraví.
Proč používat sůl a kolik soli je tedy zdravé? 
Doporučený denní příjem soli se v různých zemích mírně liší, ale většina zdravotnických organizací se shoduje, že denní příjem soli by neměl přesáhnout 5/6 gramů, což odpovídá přibližně jedné čajové lžičce. Tato doporučení se vztahují na dospělé osoby; děti a lidé s některými zdravotními problémy, například vysokým krevním tlakem, by měli přijímat ještě menší množství.
Sůl, chemicky chlorid sodný (NaCl), je základním minerálem, který naše tělo potřebuje k udržení rovnováhy tekutin I správnému fungování nervového systému. Sodík, který sůl obsahuje, je klíčový elektrolyt, bez kterého by naše tělo nebylo schopno regulovat krevní tlak, přenášet nervové impulzy nebo správně fungovat na buněčné úrovni.
Kromě zdravotních přínosů je sůl také jedním z nejstarších a nejrozšířenějších konzervačních prostředků. Naše babičky jí používaly k uchovávání potravin, zejména masa a ryb.
Proč je nadměrná konzumace soli nebezpečná?
I když je sůl pro naše tělo nezbytná, nadměrný příjem může vést k řadě zdravotních komplikací. Jedním z nejznámějších rizik spojených s vysokým příjmem soli je zvýšení krevního tlaku, což zvyšuje rizika infarktu a mrtvic. Přispévá i k zadržování vody v těle, což může způsobit otoky a zatěžovat ledviny.
A co nedostatečný příjem soli – také riziko?
Ano. Při nedostatečném příjmu soli může dojít k hyponatrémii, což je stav, kdy je hladina sodíku v krvi příliš nízká. Tento stav může způsobit svalovou slabost, zmatenost, nevolnost, a v extrémních případech i záchvaty nebo kóma.
V poslední době se kromě klasické kuchyňské soli vynořily i různé alternativy. Vyzkoušeli jste už některou z nich?
Himalájská sůl, často označovaná jako "růžové zlato", pochází z oblasti Himálají, konkrétně z Pákistánu, kde je těžena z přírodních ložisek. Její růžové zbarvení je způsobeno obsahem minerálů, jako jsou železo, vápník, hořčík a draslík, které se v běžné kuchyňské soli nenacházejí v takovém množství. Tato sůl je často prezentována jako zdravější alternativa k tradiční stolní soli, protože je méně rafinovaná a neobsahuje přidané chemikálie, jako jsou protispékavé látky.
Keltská sůl, někdy označovaná také jako "šedá sůl" nebo "sel de Guérande", pochází z pobřeží Francie, kde je tradičně ručně sbírána v solných pánvích. Je známá svou jemně šedou barvou, která vzniká díky kontaktu se zdejšími jílovitými půdami. Tato sůl je nerafinovaná, neobsahuje žádné chemické přísady a má mírně vlhkou konzistenci, protože se suší pouze na slunci a větru. Keltská sůl je ceněna pro svůj bohatý obsah minerálů, zejména hořčíku, který zajišťuje její typickou barvu a vlhkost. Keltská sůl je oblíbená především pro svou bohatou chuť, kterou dodává pokrmům, a pro tradiční způsob její výroby.
Himalájská 
Keltská 